Včera jsem po roce dočetl Exupéryho Citadelu. Velmi zajímavá i když náročná kniha. Popisovat děj nemá smysl, protože je to nedokončené dílo, které nutí přemýšlet na základními otázkami. Některé pasáže jsem četl s tužkou v ruce a podtrhával myšlenky, které mě oslovily.

Kniha je doslova napěchována silnými myšlenkami. Knihu nejde přečíst naráz. Já jsem četl vydáni, které vyšlo za minulého režimu a vyšla jen ta část co prošla cenzurou. V současné době je celá kniha bez cenzury k dispozici i v češtině.

"Znám totiž pouze jeden plodný čin, a te je modlitba, ale vím také, že modlitbou je každý čin, pokud jím člověk dává sebe sama aby se uskutečnil." (Antoine de Saint-Exupéry)

Podle mého názoru jedna z nejsilnějších myšlenek knihy, Když jsem rozjímal nad touto myšlenkou, tak mě začal jezdit mráz po zádech. Ihned mě napadly tyto otázky. Modlím se svojí prací? Když něco dělám dávám vždy do práce sebe sama? I když dělám tu nejpodřadnější práci?