V MF Dnes dne 2.10.2007 vyšel v rubrice Hi-tech článek o grafických kartách, pro zachování kontextu je zde celý úvod článku, jinak důležité je pouze to co je tučně:

Počítač který Anna před pár měsíci pořídila i kvůli svým dvěma dětem byl dobrou koupí. Stál i s plochým monitorem necelých dvanáct tišíc, přitom je dost rychlý na větsino toho, co od něj rodina potřebuje - kormě používání internetu je to práce s fotkamy, filmy či různými dětskými CD ROM. "S jedinou výjimkou, nejdou na něm hrát skoro žádné hry," stýská si žena. Starší si nerozumnějí s novým operačním systémem, na novější zase nestačí grafická karta koupená přímo s počítačem. Zvládne totiž třeba jen jednoduché animace, nikoli už složité hry pracující často s třírozměrným prostorovým zobrazením. "Samozřejmě, bez her se dá obejít, ale mě to přijde jako škoda - některé hry lákají i mě a myslím si, že i s jejich pomocí se děti naučí ovládat počítač, pochytí základy angličtiny nebo se učí lépe se soustředit" doplňuje Anna. Nemá tak na výběr jinou možnost než koupit novou grafickou kartu.

Počítačové hry. Fenomén dnešní doby. Jsou argumenty, které uvádí paní Anna správné? Je pravda, že bez her se dá obejít, ale zrovna tak můžou hry sloužit k odreagování. Ovšem hranice mezi odreagováním se a závislostí může být tenká a snadno se láme.

A jak se pozná závislost na hrách? Člověk hrám úplně propadne, každou volnou chvilku sedí u počítače a když u něj nesedí tak nad hrou přemýšlí. Hra (nebo hry) ho úplně svazují a zotročují. Člověk ztrácí zájem o okolí, zákazy nikam nevedou a on sám si závislost nepřipustí. Já jsem před lety trávil u her 3 - 5 hodin denně, resp. téměř kdykoliv, když rodiče nebyli doma a to i dlouho do noci. Díky Bohu se to pak najednou z ničeho nic zlomilo. Teď si občas taky zahraji, ale vím, že si musím dát pozor, abych hrám znovu nepropadl.

Za odreagování považuji, když si člověk zahraje výjimečně a není to příliš dlouho. Hranice si každý musí stanovit sám.

Nyní bych rozebral argumenty paní Anny:

1.) Děti se naučí lépe ovládat počítač: Ne, nenaučí. Naučí se ovládat pouze danou hru, a pro užívání počítače v praxi to nemá příliš významu. Připouštím, že hry mohou zpříjemnit a zjednodušit první kontakt s počítačem.

2.) Naučí se základy angličtiny: Ne, nenaučí. V dnešní době je většina her v češtině a když není, tak příslušný jazykový update tzv. "čeština" se dá stáhnout z internetu. Vzhledem k povaze dnešní her nevím, proč by děti měli vědět, co v angličtině znamená slovo kill...

3.) Učí lépe se soustředit: To je možná pravda, ale za jakou cenu?

Dalším argumentem proti hrám jsou zdravotní důsledky. Dlouhodobé vysedávání u počítače zatěžuje kostru, oběhovou soustavu, oči atd.  Problémem je také to, že malé děti nedokáží odlišit svět reálný od světa virtuálního tzn. si myslí, že to co je v hrách je i ve skutečnosti. (Spolužákův synovec se ho ptal kolik má životů...)

Nezapomeňte také, že rodiče jsou zodpovědní za to, co jejich děti dělají na počítači. Bohužel jim to nikdo nepřipomíná.