Na začátek bych zmínil, že minulou středu proběhla mikulášská. Nebyla to žádná zábava ani ples. Bohoslovecká mikulášská má spíše formu besídky, kdy si každý ročník připraví pro představené a pozvané hosty (biskupy, vyučující z fakulty, kněze, řádové sestry...) divadelní představení. Největší úspěch asi sklidila scénka druhého ročníku, kdy tři mušketýři měli předat dekret novému litoměřickému biskupovi. V cestě jim stojí různí nepřátelé. Dekret se jim podaří předat přímo do rukou Mons. Jana Baxanta až po strhujícím šermířském souboji. Pátý ročník řešil ve své scénce zásadní existenciální otázku: "Co je po semináři?" Třeťáci hráli svoji ročníkovku, konvikt hrál Romeo a Julie a náš první ročník měl scénku z námořnického prostředí. Jeden spolubratr z konviktu se vyjádřil: "Nevím jak to tady těch pět let vydržím, já jsem se málem usmál až k smrti."

Včera byla slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie. První ročník má kapli Panny Marie a proto představení rozhodli, že se půjde na "pouť" do prvácké kaple. Nutno podotknout, že poprvé byla kaple plná. Jak to muselo v semináři vypadat před patnácti lety, kdy prváků bylo zhruba padesát. (nás je 18)

Adventní čas trávíme přípravou na příchod Spasitele a také přípravou na zápočty a zkoušky. Je krásné, když každé ráno zní kaplí zpěv Rorate caeli. Přeji Vám požehnaný adventní čas. Jestli se v adventu přihodí ještě něco, co bude stát za zmínku, tak dám vědět.