Na tuto knihu o životě P. Františka Cinka, jsem narazil náhodou v regálu "K rozebrání" Knihu napsal Josef Škrášek. Je psána čtivým stylem, který osloví široké spektrum čtenářů.

Kniha přibližuje život a dílo spirituála, prorektora Univerzity Palackého, mimořádného profesora teologie P. Františka Cinka. Celou knihou se jako červená nit vine ochota pomoci bližním v jejich těžkostech, obětavost a skromnost. O tom mimo jiné svědčí i to jak káral bohoslovce:

 "Např. opožeděné vstávání bohoslovců při ranním budíčku před pobožností v kapli káral humorně pod liturgickým pláštíkem tím že rozdělili vstávající bohoslovce do tří skupiny: Do první zařadil ty, kteří vstanou hned po prvním zvonění a mají čas na řádné umytí (="Lavabo). Druhou skupinu tvoří ti, kteří se po zvonění ještě nejaký čas povalují v pelíšku, pak znechuceně vstanou a místo řádného mytí se spokojí s pouhým "Asperges" (pokropením). Ty třetí si však dají po zvonění ještě jeden "veršík", pak 5 minut před druhým zvoněním rychle vylítnou z postele, hodí na sebe kleriku, kterou zapínají za běhu do kaple. Ti se musí spokojit místo mytí s pouhým "Vidi aquam" (Zahlédl jsem vodu)."

Kniha také pojednává o jeho spolupráci s arcibiskupem Stojanem na pořádání unionistických sjezdů.Někdo je přirovnal k Cyrilu a Metodějovi. P. Cinek byl přemýšlivý pečlivý kněz, zatímco arcibiskup Stojan uměl oslovit lidi. Vůbec Velehrad hrál v životě P. Cinka důležitou roli. Jezdil tam jako účastník či přednášející na unionistické kongresy nebo na sjezdy bohoslovců. Kniha mi dala spoustu námětů na přemýšlení o spiritualitě kněze. Na závěr bych uvedl jednu myšlenku z jeho deníku o duchovním životě.

 "Často se stává, že při obraně víry ztrácíme lásku" (Benedikt XIV). A přece nesmíme milovat Boha s neláskou k bližnímu. V našich řadách je mnoho bojovnosti. Ta služba Bohu mezi námi nemá často za cíl ctít Boha, ale dát poučení sousedovi, boj za dobro nemá za účel více slávy spasiteli, ale pokořit nepřítele." (Deník III,176)