Jak padající list.
Jak plynoucí voda.
Jak vlahý vítr.
Jak májový večer.
Tak život začíná.
Tak život končí.
Tak přicházíme.
Tak odcházíme.
Odešla jste za Mistrem.
Odešla jste za rodiči.
Odešla jste za manželem.
Odešla jste za sestrou.
Dala jste nám víru.
Dala jste nám naději.
Dala jste nám lásku.
Dala jste nám život.
Nám zůstaly vzpomínky.
Vzpomínky na Vaše ruce,
které nám naposled žehnaly.
Vzpomínky na Vaše ruce,
které držely růženec.
Vzpomínky na Vaše ruce,
které nás objímaly.
Vzpomínky na Vaše ruce,
které chystaly oběd.
Vzpomínky na Vaše ruce,
které krájely jablka.
Vzpomínky na Vaše ruce,
které sypaly slepicím.
Vzpomínky na Vaše ruce,
které vše dělaly s láskou.
S Bohem stařenko!
R.I.P.
Komentáře
Nějak mě to dohnalo k přemýšlení. Není paradox, že když vzpomínáme na někoho starého, vybavují se nám hlavně ruce? Ruce, které snad ani nedovedly zahálet, které dovedly pohladit, ale taky vzít za mnohdy nejen těžkou, ale i špinavou práci, do které se nikomu nechtělo a s láskou ji udělat? A vzpomene si někdy někdo na naše ruce? Nebo po sobě nezanechají stopu natolik silnou, aby stály za vzpomínku?
sanitan: díky za námět k přemýšlení
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.