V tomto příspěvku bych rád vzpomenul na P. Josefa Olejníka, který v sobotu 11.7. odešel na věčnost. Nechci zde psát jeho životopis (ten najdete zde: http://ado.cz/clanek/zemrel-mons-josef-olejnik), ale chci se podělit o pár osobních vzpomínek a postřehů.

Když jsem jako malý kluk listoval kancionálem tak mě vždy uchvacovalo, kolik toho otec Olejník složil. Měl jsem ho postaveného na piedestalu a netuši jseml (a ani nedoufal), že budu mít možnost se s ním osobně setkat.

Loni na podzim za mnou přišel siprituál, s tím že můžu chodit na konzultace ze zpěvu k otci Olejníkovi. V jednom z následujících dní jsem se šel za otcem domluvit. Na zpěv jsem k němu chodil skoro celý akademický rok. Byly to nezapomenutelné chvíle, i když se mi občas nechtělo za ním jít. Otec mě toho hodně naučil. Sám už zpívat nemohl, ale sluch měl pořád dobrý. Dost často mi říkal: "Jestli mi dá Pán Bůh ještě trochu času tak Vás něco naučím."

Otče, na konci každé konzultace jste mi požehnal a já Vám dal křížek na čelo, jak jste si to přál. Když jsme se loučili na konci roku, netušil jsem že jsme se viděli naposled. Nikdy nezapomenu na Vaše slova, že mám v záři zase přijít. Otče Josefe moc Vám děkuji za to, nejen za to co jste mě naučil ale i za Váš příklad kněze.

S Bohem otče Josefe.

Svatá Cecílie, oroduj za nás.