V tomto příspěvku shrnu pár dojmů z knihy Hořící oheň od Viléma Hünermanna. Kniha je románovým životopisem prostého vesnického chlapce Giuseppe Sarta, který působil jako biskup a arcibiskup v několika italských diecézích. Dole pod citací je prozrazení pointy příběhu a potom už jen prostor pro Vaše komentáře.

Kniha je psána strhujícím stylem, je jednou z knih, které člověk odloží až je přečte do konce.Nezabývá se jen životem hlavního hrdiny, ale i historickými a sociálními souvislostmi, které hýbaly italskou společností (např. Pius IX. - Vatikánský vězeň, chudoba běžných Italů, sjednocení Itálie atd.). Sarto, byl z prostých poměrů a i jako biskup nezapomínal na chudinu. O jeho sociálním cítění svědčí nejen tato epizoda ze života benátského patriarchy:

"Tak zde je padesát lir!" řekl kardinál a podával donu Bressanovi bankovku. "Mám ještě víc, ale pro ty se najde ještě jiné upotřebení."

"Ale, Eminence, kdepak je váš prsten?" ptal se tajemník polekán. "Snad jste --- ?"

"Lévi má můj prsten," přiznal Sarto. "Zde máš zástavní lístek. Dobře ho schovej, prsten musím zase mít"

"Pán Bůh chraň, abyste byl jednou papežem!" vzdychl Bressan."Vy byste byl s to, zastavit i Svatopetrský chrám."

"Z toho mraku pršet nebude, chvála Pánu Bohu!! usmál se kardinál.

Za několik dní kladl don Bressan patriarchovi jeho prsten zase na stůl.

"Nalezl se někdo, kdo ho zase vyplatil," pravil. "Žid ovšem žádal procenta"

"To na něj vypadá!" usmál se Sarto, a navlékl prsten s klidem zase na prst. "To byl dobrý obchod. To udělám častěji!."

"Pro pána krále!" naříkal tajemník.


Další část příspěvku obsahuje pointu příběhu

Tajemník v žertu uhodl. Giuseppe Sarto byl v roce 1903 zvolen jako nástupce Lva XIII. Za jeho pontifikátu bylo dovoleno dětem chodit k prvnímu svatému přijímání ve věku, kdy byly schopny odlišit Sv. Hostii od obyčejného pokrmu. On sám jako dítě byl smutný z toho, že může jít ke sv. přijímání až v pozdějším věku Provedl reformu liturgické hudby a v roce 1907 odsoudil modernismus (nový proud v teologii, který se snaží přizpůsobit nauku duchu doby, mj. popírá neměnnost dogmat) encyklikou Pascendi Dominici gregis.