Drahé sestry a bratři,

Dnes slavíme památku svatého Augustina biskupa.  Augustin se narodil v Tagaste v severní Africe na počátku druhé poloviny čtvrtého století. Jako dítě nebyl pokřtěn neboť se to neslučovalo s tehdejšími zvyklostmi, byť si to jeho matka přála. 

Památku jeho matky sv. Moniky jsme slavili včera. Augustinův otec Patricius byl pohan a pracoval jako římský úředník. Před smrtí se jeho otec odvrátil od pohanství a byl pokřtěn.

Augustin získal výborné vzdělání v oblasti literatury a rétoriky. Tehdy mu připadalo Písmo svaté jako špatná kniha. Jeho hodnocení se opíralo pouze o vnější jazykové kvality. Augustin byl velmi nadaným řečníkem. Když získal nejvyšší vzdělání, kterého se mu mohlo v Africe dostat, tak se odebral do Říma a později do Milána. V Miláně se setkal s výborným řečníkem – biskupem Ambrožem. Nejprve byl okouzlen formou jeho kázání a pak ho zasáhl obsah.

Před křtem žil mravně nevázaný život, 14 let žil nesezdán s jednou ženou, s kterou měl syna. Později se přidal k sektě manichejců, od které později odešel. Důvodem bylo, že příliš mluvili o pravdě, kterou u nich nepoznal.

Augustin zasažený Boží milostí se nechal ve 33 letech pokřtít. Spolu s ním byl pokřtěn jeho syn Adeodatus a přítel Alypius. Dlouholeté modlitby sv. Moniky byly vyslyšeny. V 37 letech byl vysvěcen na kněze a v 42 letech na biskupa. Umírá v roce 430 v 76 letech.

Svatý Augustin byl vynikající myslitel. Napsal spoustu knih. Jsou to jednak komentáře k biblickým knihám nebo rozsáhlý traktát o Trojici nebo vrcholné dílo De civitate Dei – o Boží obci. V tomto díle je nastíněna jeho nauka o církvi. Jeden ze spisů je apologií proti manicheistům. Jeho spis Vyznání se řadí mezi perly autobiografické literatury.

Obecně známá je epizoda ze života světce o krádeži hrušek. V této knize jsou i jiné velmi přínosné myšlenky, jako například: „Miluj a dělej, co chceš“. Mě ve Vyznání oslovila jiná pasáž, o kterou bych se s Vámi rád podělil.

„Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a přece tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Hle, tys byl uvnitř, když já jsem byl venku, a tam jsem tě hledal, vrhal jsem se na to krásné, co jsi stvořil, já netvor. Tys byl se mnou, ale já jsem s tebou nebyl. To, co by vůbec nebylo, kdyby to nebylo v tobě, drželo mě daleko od tebe. Tys volal, křičel a prorazil mou hluchotu; tys zářil, svítil a zahnal mou slepotu; tys vydával vůni a já jsem ji vdechl, a teď dychtím po tobě; okusil jsem, a nyní lačním a žízním; ty ses mne dotkl, a já hořím touhou po tvém pokoji.“

Takto zpětně hovoří sv. Augustin o čase, který prožíval před svou konverzí.

Ze života dnešního světce si můžeme vzít za příklad jeho touhu po pravdě, kterou vytrvale hledal. Nejprve to bylo ve smyslné rozkoši, později u manichejců až ji nakonec nalezl v křestním prameni. Augustinovo hledání Pravdy neskončilo křtem, ale pokračovalo až do jeho smrti.

Amen.