Drahé sestry a bratři, v dnešním evangeliu jsme slyšeli o vzkříšení syna Naimské vdovy. Naim je malá vesnice 10 km od Nazareta a název vesnice v překladu znamená „rozkoš“. Z Kafranaa, kde se Ježíš zdržoval to bylo asi den cesty. Ježíš se tam odebral v doprovodu svých učedníků. Zdánlivě jde bez cíle. Ve skutečnosti jde tam, kde je ho potřeba. U bran Naimu se potkávájí dva průvody. Průvod Pána života a Pána smrti.

U rakve je matka zemřelého mládence. Je vdova, bez manžela, bez lásky, bez syna. Po smrti syna nemá kdo by se jí zastal, je bez práv. Vdova je obrazem lidstva, které je daleko od Boha. „Ambrož vidí v této ženě také církev plačící pro své hříšné děti, které jsou mrtvé a ztracené kvůli hříchu. S ní pláče celý zástup věřících. Kristus vrací hříšníka do lůna zarmoucené matky-církve a přivádí ho k radosti jeho bratří.“1

Dnes asi těžko můžeme čekat, že nás Kristus fyzicky vzkřísí jako mládence z evangelia. Ale jsou tu možnosti jak nás Kristus může uzdravit. Mám na mysli svátost smíření a svátost pomazání nemocných. Svátost smíření je relativně často využívána, což se o svátosti pomazání nemocných nedá tak úplně říci. V mysli některých lidí je ještě hluboce zakořeněn nesprávný termín „poslední svátost“.

„Pomazání nemocných je svátost, ve které se uděluje nemocnému věřícímu mazání olejem a modlitbou kněze Boží milost k nadpřirozené spáse duše a případně i k přirozenému zdraví těla.“

Jeden kněz mi vyprávěl zkušenost ze života. Byl zavolán k jedné ženě, která umírala. Když vešel do místnosti, tak ta žena odhodila růženec, který držela v ruce. Kněz k ní přišel a udělil jí svátosti. Po udělení svátostí žena vzala růženec do ruky a pevně ho držela.

Svátost nemocných dává milost Ducha sv. k posile a povzbuzení. Tato posvěcující milost dává odolnost vůči pokušením od satana. Přijetím svátosti se odpouští všechny těžké a lehké hříchy, které nemocný nevyznal, protože se domníval že je bez hříchu. Pro odpuštění těchto hříchů je nutná lítost, kterou se nemocný od těchto hříchů odvrací. Tato svátost také odpouští časné tresty za hříchy. U časných trestů záleží na dispozici příjemce.

Pro přijetí této svátosti je potřeba aby nemocný měl úmysl tuto svátost přijmout. Když nemocný nemůže mluvit, tak stačí, že nemocný měl úmysl zemřít jako křesťan. Svátost nemocných je možné přijmout v těžké nemoci nebo ve stáří, popř. i před operací. Přijetí svátosti během jedné nemoci je možné opakovat, když se stav nemocného zhorší. Názory, že svátost pomazání nemocných může být přijata jen jednou za život byl ve středověku odmítnut.

Když se podíváme na účinky této svátosti, tak vidíme že nám Kristus zanechal opravdový poklad. Nebojme se čerpat z této pokladnice milosti.

Amen.

Zdroje:

1. S. Fausti, Nad evangeliem Podle Lukáše, s. 213, Paulínky 2011.

Část o svátosti nemocných včetně přímé citace zpracována dle: Dogmatika 6, 2. část De Sacramentis, zpracováno dle L. Otta, Matice cyrilometodějská.