Drazí kněží, drahé sestry drazí bratři.
Dnes si při mši svaté připomínáme všechny zemřelé kněze děkanátu. V evangeliu jsme slyšeli úryvek z Janova evangelia. Perikopa začíná Ježíšovým příchodem do Betánie a zjištěním, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Ježíš hovoří s Martou. Ježíš říká Martě: „Tvůj bratr vstane“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“

 Smrt obestírá závoj tajemství, smutku, bolesti a slz. Smrt je jedinou věcí, která je v našem životě jistá. Když jsme se narodili, tak jistě i zemřeme. Po naší smrti bude následovat osobní soud. Sv. Jan od Kříže charakterizoval osobní soud takto: „Na sklonku života Budeme souzeni podle své lásky“.

U tohoto osobního soudu se rozhodne, jestli půjdeme do nebe nebo do pekla. Ohledně pekla by nás mohla napadnout otázka jak může existovat peklo, když Bůh je láska? Bůh nikdy nezatracuje člověka, to člověk sám se odloučí od lásky Boží. Do pekla se dostane, ten kdo umře ve stavu těžkého hříchu, kterého vůbec nelituje. Nevíme jestli někdo je v pekle, ale bezpečně víme že peklo existuje. Sám Ježíš hovoří o pekle: „Pryč ode mě zlořečení, do věčného ohně!“ (Mt 25,41)

Věčné tresty v pekle jsou dvojího druhu: trest smyslů a trest odloučení. Trestem smyslů se myslí očistný oheň. Někteří církevní otcové hovoří o fyzickém ohni. Druhý trest je trest odloučení, kdy duše je odloučena od Boha a ví, že už nikdy nebude patřit na jeho tvář. Peklo je konečná stanice. Z pekla se nikdo nemůže dostat do očistce natož do nebe.

Když soud pro naši duši dopadne dobře, tak se můžeme dostat přímo do nebe. To je pro nás výzva, nedávno jsme slavili slavnosti Všech svatých. Sv. Dominik Savio přímo řekl donu Boskovi, aby mu pomohl stát se svatým.

Duše člověka, který zemře v milosti, ale není schopen vstoupit do nebe jde do očistce. V očistci má jistotu nebe, ale ještě potřebuje očistit aby dosáhli svatosti potřebné ke vstupu do nebe. Očistec není místem, ale je stavem duše. Duším v očistci můžeme pomoci vstoupit do nebe slavením Eucharistie, kajícími skutky, almužnou a odpustky. Když necháme kněze sloužit mši svatou na náš úmysl, tak se darem knězi spolupodílíme na mešní oběti.

V prvním čtení jsme slyšeli úryvek z druhé knihy Makabejské, jak Juda nechal přinést oběť za hřích. V úryvku si můžeme všimnout, že oběť nepřináší rodina zesnulých, ale oběť za hřích podal Juda kníže Izraele, syn kněze Matatiáše. Kněží našeho děkanátu přinášeli Eucharistickou oběť za Vaše drahé zemřelé a tím jim pomáhali zkracovat muka očistce. Je dobré se modlit za zemřelé a zvláště za zemřelé kněze. Jestli Vám kněží našeho děkanátu vědomě či nevědomě ublížili, tak jim prosím odpusťte.

Amen.