Toto kázání jsem přednesl při naší návštěvě Texasu na české mši v Katy (městečko vedle Houstonu). Bylo to moje první kázání po vysvěcení.

Bratři a sestry

V dnešním prvním čtení jsme slyšeli jednu epizodu z putování Izraele po poušti. Izraelitům se nelíbilo, že na poušti měli hlad a dávali to Mojžíšovi najevo. Chtěli se vrátit do Egypta, kde měli hojnost masa. Mojžíš se modlil k Bohu a ten dal lidu manu. Každý den si Izraelité nasbírali zásobu na jeden den. Co jim zůstalo do dalšího dne se zkazilo.

Před sobotou si nasbírali na dva dny a mana se nezkazila. Od Izraele to vyžadovalo obrovskou důvěru v Boha. Co nám může říct tento text dnes? Hrnce plné masa mohou být chápány jako naše materiální jistoty. Tyto jistoty nám mohou bránit v kontaktu s Bohem. Když se člověk dokáže povznést nad materiální jistoty, tak se může posunout ve vztahu k Bohu. Nechci říci, abychom všechno zahodili a šli na poušť. Může být nějaká věc, která nám brání v lepším vztahu k Bohu. Pro nás je výzvou, abychom na této věci zapracovali.

Mana bývá chápána jako předobraz Eucharistie. V jedné české písni se zpívá: "Zde nebeská jest mana, Tělo Krista Pána." Přimkněme se tedy k Eucharistickému Kristu a snažme se s ním dobře a často setkávat.

Amen.