V tomto článku Vám chci přiblížit pohled novokněze na udělování novokněžského požehnání. Slýchával jsem rčení, že pro novokněžské požehnání se mají prochodit boty, ale až tak jsem to nebral. Když byla možnost tak jsem si pro požehnání šel, ale že bych objížděl primice se říci nedá.


Rád se s Vámi podělím o dvě zkušenosti, které změnily můj pohled na novokněžské požehnání. Na základě první zkušenosti se snažím (pokud to alespoň trochu jde - bilokovat se neumím) jezdit s novokněžským požehnáním všude kam mě pozvou. Byl to opravdu silný impuls.

V jáhenském roce jsem působil ve farnosti Přerov. Jeden z mých úkolů bylo připravit jednu mladou paní ke křtu. Příprava proběhla a Markéta byla pokřtěna. Po kněžském svěcení jsem měl 6. 7. v Přerově děkovnou mši svatou a zároveň rozloučení se s přerovskými farníky. Po mši svaté jsem uviděl Markétu. Chvíli jsme vykládali a já se jí zeptal, jestli nechce novokněžské požehnání. Chtěla.

Začátkem srpna jsem jí psal e-mail. V odpovědi mi Markéta napsala, že se stala jedna zvláštní věc. Od začátku června měla problém s bolestmi zad. Nezabíraly ani silné prášky. Na mši 6. 7. Markéta musela stát a myslela si že to bolestí nevydrží. Po mši svaté přišla domů a bolest přestala. Mohla se normálně pohybovat. Závěrem mailu psala, že to považuje za zázrak. Já s tímto závěrem souhlasím.

Druhá zkušenost se stala na jednom kněžském pohřbu. Ještě přede mší svatou za mnou přišel jeden biskup a prosil mě jestli mu po mši svaté neudělím novokněžské požehnání. A zmínil i pořekadlo s botami. Když přišlo na udílení požehnání, tak si přede mnou ten biskup kleknul. Byl to opravdu silný moment. Jakou víru má biskup v moc novokněžského požehnání když si klekne před mladým klukem...