Rád bych se s Vámi podělil, jak jsem zakusil Boží dotek, při dnešních návštěvách nemocných.


Jednou z mých kaplanských povinností jsou návštěvy nemocných (navštěvujeme je všichni, máme jich celkem asi 40). Ve středu dopoledne jich mám osm a v 12:45 vyučování náboženství ve Študlově. Je to náročné na časovou koordinaci, protože se všemi bych rád strávil chvíli času a všichni jsou vděční, když s nimi prohodím pár slov.

Moji nemocní jsou na tom různě, někteří jsou při plném vědomí a zvládají se (s většími či menšími obtížemi) sami pohybovat, jiní už pouze leží. Dnes jsem všem uděloval svátost nemocných, protože v naší farnosti je zvykem ji udělovat v únoru, kdy je světový den nemocných.

Navštěvuji jednu paní, která už jen leží a jediné na co slovně regauje, je můj pozdrav na odchod: S Pánem Bohem, to vždy slabě, ale zřetelně odpoví: S Bohem.

Dnes mně paní připravila krásné překvapení. Součástí udělování svátosti nemocných je vyznání víry. Položil jsem první otázku:

Věříš v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země?

Paní naprosto suveréně odpověděla: Věřím.

Pak už slovně nereagovala. Vůbec jsem nečekal, že mi odpoví. Překvapila mě. V tu chvíli jsem věděl, že paní vnímá a ví co říkám. Na závěr když jsem jí řekl, že za měsíc opět přijdu tak řekla: Ano.

S Pánem Bohem

S Bohem