Žádná tma pro Tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo (srov. Ž 139,12).

V úryvku žalmu, který je mottem Noci kostelů, nám jeho autor ukazuje velikost Božího majestátu. Pro Boha není žádná tma takovou, že by ji neproniknul. Dokonce noc svítí jako den. Je to silné a poetické vyjádření zkušenosti, že každá noc končí svítáním. Ze všech problémů je nějaké východisko. Leckdy my to východisko skrze vlastní omezenost nevidíme. Propadáme malomyslnosti. Říkáme si že to nemá cenu.

Bůh vidí do našeho srdce. Ví jak jsme na tom. Zná naše myšlenky, pocity, dojmy...

Neodsuzuje nás. Přijímá nás takové jací jsme. Nehodnotí nás podle výsledků ale podle naší snahy. Nabízí nám svoji pomocnou ruku. Jeho ruka je pořád otevřená. Záleží jen na nás jestli se jí chytneme. Záleží jen na nás jestli ji odmítneme. 

Bůh nás do ničeho nenutí, jen nabízí. Jeho nabídka trvá, i když ji opakovaně odmítneme. Jeho nabídka trvá i když se od něj odvrátíme. Bůh může zasáhnout do mého života. Bůh zasahuje do mého života. Vidím Boží zásahy v mém životě? Nebo je považuji za náhodu, štěstí, vlastní úspěch? 

Když se Bohu otevřeme a odevzdáme tak uvidíme zázraky. Odevzdat se Hospodinu? To jde? A proč bych to měl dělat?

„Stačí Ti jen moje milost, protože síla se tím zřejměji ukáže ve slabosti.“ (2 Kor 12,9)