Kniha nepokojný plamen je románovým životopisem sv. Augustina. Autor knihy je Louis de Wohl.

Životopis sv. Augustina je napsán čtivým srozumitelným stylem. Osobně tuto knihu považuji za vhodnou duchovní četbu na večer.

Hlavní těžiště knihy je věnováno Augustinově životě do jeho konverze a křtu. V knize úplně chybí události jeho života mezi lety 378 - 428 (sv. Augustin umírá 430). To že Augustinovo Vyznání končí křtem bych pochopil, ale přijde mi jako škoda, že autor nezpracoval podrobněji působení sv. Augustina jako kněze a biskupa.

Kniha dobře ukazuje historické pozadí doby, problémy s ariány (arianusmus - blud, který popírá božství Ježíše Krista). Je zde hezky vykreslena postava milánského biskupa sv. Ambrože, který měl velký podíl na konverzi sv. Augustina. Citovaný úryvek líčí shledání sv. Augustina s jeho matkou sv. Monikou.

Augustin se rozběhl k domu. Letěl vzhůru do schodů. Musel se několikrát zeptat, než našel matčin pokoj. Vtrhl do něj jako vichřice.

"Maminko!"

Seděla na židli a dívala se na něj.

Augustin se zarazil. Dolehla na něj ta strašná věc, kterou udělal (zalhal matce, že neodplouvá z Afriky do Itálie - pozn. autora), když se setkali naposledy a dusila ho. Napsal ji nejednou - vysvětloval, utěšoval, omlouval se jí. Bylo to docela snadné. ALe nyní byly všechny ty dopisy bezcenné. Znovu byl dítětem a pociťoval hloupý hněv, který cítil pokaždé, když věděl, že udělal něco špatného, a když nebyl schopen to před ní přiznat, ačkoli její oči naprosto jasně říkaly, že to vědí.

Svěsil hlavu. Silou vůle se pokusil prolomit hradby své tvrdošíjnosti a řekl: "Mami - já už nejsem manichejec*."

Žádná odpověď. To ji přece mělo potěšit! Možná se stala trochu nedoslýchavou.

Zdvihl oči. A uviděl že se změnila. Nebylo to jen tím, že zestárla, ačkoli vlasy teď měla celé šedivé. Změnila se jakýmsi nepopsatelným, nevysvětlitelným způsobem. Pomyslel si, že to má něco společného s jejíma očima, ale jasněji už to definovat nedokázal.

Monika klidně řekla: "Už nejsi, co jsi býval. Ale pořád jsi ještě mrtev."

"Mrtev mami?"

"Mrtev jako mladý muž, kterého nesli ulicemi na nosítkách. Syn vdovy. Ale On přijde a řekne: 'Mládenče, tobě pravím, vstaň.' A ty se pak posadíš a začneš mluvit a On tě vrátí matce."

Hleděl na ni zmateně.

"Jistě znáš ten příhěh, synu? Takový sečtělý můž - profesor rétoriky, gramatiky, dialektiky. Musíš přece znát příběh o mládenci Naimském. Stane se to. Jenom nevím, kdy. Ale určitě ještě předtím, než umřu. To vím."

*Manicheismus je bludné učení, které hovoří o tom, že v základ světa je v boji dobra a zla. Manicheismus je odnoží gnosticismu (pojem gnosticismus pochází z řeckého slova gnóze - poznání. Principem učení je, že existují tajné nauky pouze pro vyvolené).