V poslední době si uvědomuji, jak mě může obohatit druhý člověk svým pohledem, stačí jen naslouchat a nelpět na tom svém. První dva případy jsou z nedávné minulosti, ten třetí je dva roky starý.

Ve čtvrtek jsem se setkal s mladou paní, která mě položila nevinnou otázku: Jsi šťastný? Ano jsem, odpověděl jsem. A ty jsi šťastná? Odpověď byla stejná jako u mně. Dozvěděl jsem se že to přišlo v posledních týdnech, kdy děkuje svému manželovi a svému okolí. Mladá paní má vystudovanou vysokou školu, je vdaná. Nemá děti. Má roztroušenou sklerózu, s kterou se už vdávala. Do práce chodila chvilku, pak vypukla nemoc. Když jsem slyšel že je šťastná, tak mi to udělalo radost. Když jsem se na to podíval pohledem běžného člověka, tak mi to vyrazilo dech. Když jsme se spolu mluvili naposled, tak jsem nevěděl o čem se bavit. Nyní jsme si krásně povykládali. Díky moc, zraješ jako víno.

V sobotu jsem pohřbíval jednoho pána a rodina mi nabídla odvoz. Někde u Olomouce jsme čelním sklem srazili ptáka. Já jsem prohlásil: "Ještě že to nebyl větší pták, jinak by mohl rozbít sklo." Pán co mě vezl řekl něco ve smyslu: "Škoda toho ptáka, okno jde vyměnit."

Před dvěma lety jsem se setkal s P. Brunem z Tanzanie. V jednom rozhovoru mi řekl: "Miluju tuhle zemi, je tu voda a vláda se stará o přírodu."

Přátelé díky, že jste mě obohatili jiným úhlem pohledu