Sestry a bratři, slavíme narození našeho Spasitele a Vykupitele Ježíše Krista. Kladu si otázku jestli jsme schopni se zastavit a jen se dívat na krásu Svatého dítěte.

Na stanici metra ve Washingtonu DC se posadil muž a začal hrát na housle. Bylo studené lednové ráno. Hrál asi 45 minut Bachovy skladby. Během té doby, jelikož byla dopravní špička, prošlo kolem 1097 lidí, většina z nich cestou do práce.

Po třech minutách prošel kolem muž středního věku a všiml si hrajícího muzikanta. Zpomalil krok a na pár minut se zastavil, pak spěchal za svými povinnostmi. O minutu později dostal houslista svůj první dolar: nějaká žena mu hodila peníze do krabice a bez zastavení pokračovala v chůzi. Po několika minutách se někdo opřel o zeď a poslouchal, pak se podíval na hodinky a odkráčel. Evidentně spěchal do práce. Nejvíce pozornosti mu věnoval tříletý chlapec. Matka jej vlekla kolem, spěchala, ale dítě se zastavilo a dívalo se na houslistu. Nakonec jej matka postrčila, dítě pokračovalo v chůzi, ale celou dobu se za houslistou ohlíželo. Toto se opakovalo s několika jinými dětmi a všichni rodiče, bez výjimky, je nutili pokračovat v chůzi.

Za celých 45 minut hry se na chvilku zastavilo pouze 6 lidí. Asi dvacet mu dalo peníze, aniž by zpomalilo krok. Vybral 32 dolarů. Když skončil a nastalo ticho, nikdo si toho nevšiml. Nikdo nezatleskal, nikdo jej nepoznal. Nikdo nevěděl, že tím houslistou byl Joshua Bell, jeden z nejlepších hudebníků na světě. Hrál jedny z nejtěžších skladeb, které byly kdy složeny, na Stradivariho houslích za 3,5 milionu dolarů. Dva dny předtím, než hrál v metru, vyprodal Joshua Bell divadlo v Bostonu za průměrnou cenu sedadla 100 dolarů.

Inkognito hra Joshuy Bella ve stanici metra byla zorganizována deníkem Washington Post jako součást experimentu o vnímání, vkusu a prioritách. Zadání bylo - zda na běžném místě v nevhodnou dobu: Dokážeme vnímat krásu? Dokážeme se zastavit a ocenit ji? Poznáme v neodpovídajících souvislostech talent? Jedním z možných závěrů tohoto experimentu je, že jestliže nemáme chvilku se zastavit a naslouchat jednomu z nejlepších hudebníků na světě, hrajícímu nejlepší kdy napsanou hudbu, kolik dalších věcí nám uniká?

Lidé nečekali setkání s Krásou v metru. Krása ukazuje na Boha – řecké slovo kalos = dobrý, krásný. Pořád někam spěcháme a nedokážeme se zastavit. Realita nám utíká mezi prsty. Vánoční stromeček máme už na 4. neděli adventní (letos už na třetí ;-)) a 27. prosince už je u popelnice. Jednou jsem okolo Hromnic viděl ve výloze vánoční výzdobu. Radoval jsem se do té doby než jsem si všiml, že obchod je vyklizený...

Jako evangelium jsme slyšeli oslavný hymnus na Slovo. Vezměme si text a zastavme se. Kochejme se jeho hloubkou. (Na počátku bylo Slovo...)

Vánoční čas v nás může vyvolávat otázky. Neutíkejme před nimi. Postavme se k nim čelem.

Dokážu si udělat čas na rodinu?

Jsem schopen vnímat krásu?

Dokážu se zastavit a vdechovat ji plnými doušky bez nervozního dívání se na hodinky?

 

Zastavme se u Betléma a zakoušejme krásu Svatého dítěte.