Zpětně zapsaná a rozšířená velkopáteční homilie.


Liturgie velkého pátku začíná prostrací, gestem naprosté sebevydanosti a odevzdanosti do Boží vůle. Toto gesto má své místo při liturgii svátosti svěcení a při řeholních slibech. Po svěcení následuje primice. Nedávno měl Kája primici, takže si dovedete představit, co je to za slávu.

Nyní dnes na Velký pátek tu stojím v primičním ornátu. V tomto ornátu jsem sloužil o slavnosti sv. Petra a Pavla svoji první mši svatou, několikery Letnice. Křtil jsem v něm svoji první neteř, celebroval ve výroční den primice. V tomto rouchu jsem několikrát sloužil liturgii Květné neděle i obřady Velkého pátku.

Primiční ornát ukazuje pestrost našeho života.

Ježíš zakoušel ve svém životě radost i bolest. Dnes jsme slyšeli Janovy pašije. Krásný a hluboký text. Jako červená nit se pašijemi vine Ježíšova vytrvalost. Moc nemluví. Neutíká. Staví se čelem. Bojuje. Vítězí.

Buďme i my vytrvalí.

Kdo vytrvá až do konce bude spasen. (Mk 13,13)