Předminulý týden jsem byl na pár dní v Římě. Při cestě zpátky mi uletělo letadlo. Poučení ze situace plynoucí bylo těžké.


Na letišti jsem byl hodinu a půl před odletem, v klidu jsem si dal pizzu a šel si sednout. Sedaček u gate bylo málo a tak jsem se zašil kousek bokem, kde byly velmi pohodlné lenošky. Hezky jsem tam seděl, modlil se růženec a občas u něj zaklimbal. V jednu chvíli mě napadlo: "Ověř si číslo gate". Neudělal jsem to.

Asi dvacet minut před odletem jsem se zvedl, že půjdu do letadla. Gate byla za rohem, ale na ceduli byl let do Frankfurtu. Mírně jsem znejistěl a šel se podívat na ceduli s odletem. Moje letadlo nikde.

Letěl jsem na informace.  Paní zkoušela někde volat a nic. V tu chvíli mě došlo, že gate se zavírá 20 minut před odletem. Lítal jsem po letišti jak splašený a hledal, kde bych našel pomoc. U přepážky letecké společnosti Vueling nikdo nebyl. Několikrát  jsem zkoušel volat na Letušku. Dlouho mi to nikdo nebral. Mezitím, co jsem čekal na spojení, jsem si našel let ČSA za hodinu a tři čtvrtě. Letenka už nešla koupit přes internet. Rada operátorky zněla: "Letenku si kupte na letišti." 

OK, ale kudy se dostat z odletové haly jinak než letadlem?

Cesta ven,
nenápadným schodištěm
vrátila mě na zem.

V hale jsem docela rychle vyřídil novou letenku. Placení kartou bylo velmi napínavé, naštěstí jsem měl dost hotovosti. Při hledání přepážky ČSA mi moc pomohla paní ze Saudi Airlines, která zkušeně vzala moji letenku mrkla na tabuli a řekla mi číslo. Asi za 50 minut jsem byl - s jazykem na vestě - zpátky v odletové hale. Naštvaný, že peníze, které jsem chtěl ušetřit, vyletěly za novou letenku.

V tomto rozpoložení jsem potkal borce, kterému také uletěl stejný let. Stáli jsme tam a svorně jsme brblali.

Díky zmeškanému letadlu jsem si uvědomil některé věci (celkově jsem to zpracovával v sobě asi čtyři dny, něco mi došlo hned něco později při přípravě na svatou zpověď).

  • Moje reakce po úvodní panice a rozkoukání se byla dobrá.
  • Nechal jsem se unést a brblal jsem, i když to byla moje blbost. To bylo zbytečné.
  • Vedle mě seděla mladá paní, která neřekla ani slovo. Dokonce jsme přemýšleli jestli vůbec umí česky. Uměla. Když  chtěla pustit na svoji sedačku, tak jen beze slova stála a čekala až ji pustím. Když šla na záchod, bylo to to samé. Uvědomil jsem si, že se někdy chovám podobně.
  • Z Prahy jsem měl domluvený odvoz na pět hodin z Chodova. Kamaráda jsem se ani nezeptal, jestli na mě počká, a rovnou mu napsal, že že přiletím v 16:40 a že letadlo bude mít asi 15 minut zpoždění. Až v Praze mi došlo, že jsem ho zdržel asi o hodinu a půl od návratu domů k těhotné manželce a dceři.

Na první pohled si člověk řekne: "No potěš". U některých věcí mě až zatrnulo, jak sobecky jsem se zachoval. Vím, že ta zkušenost za to stála a byla v tuto chvíli velmi důležitá.

P. S. Kompozice fotky s lenoškou (před ořezáním) svědčí jednak o mojí únavě a druhak o snaze vyhnout se focení paní, která seděla na vedlejší sedačce.