Na střední škole jsme měli v čítance úryvek z hororové povídky Maska červené smrti od Edgara Allana Poea. Současná situace mě přivedla k této povídce a přinesla pár důležitých postřehů. Článek obsahuje spojlery.

Děj povídky se odehrává v době morové epidemie. Princ Prospero uteče se tisícem přátel do vzdáleného kláštera. Kováři zajistili bránu aby nikdo nemohl vejít ani odejít. Princ pořádal pro své přátele hostiny, bály, zábavy. Dobře věděl, jak je to důležité. Asi po půl roce od příchodu do kláštera uspořádal maškarní bál. Najednou se objevila Maska červené smrti. Do prince vjela zlost. Kdo si to dovolil!? Nikdo. Smrt přišla. Princ umírá jako první.

V současné situaci jsem si z toho vzal dvě věci.

  1. Smrti neuteču.
  2. Je třeba dbát o kvalitní zábavu (knihy, hudba, koníčky...) a nevyhýbat se společnosti. Kde není možný fyzický kontakt, je možné být ve spojení telefonicky.

V rámci zachování zdravého rozumu jsem radikálně omezil FB. Některé komentáře jsou o zdravý rozum. Je potřeba aktivně bojovat se strachem. Hledat útěchu v Bohu, jeho Slovu, kráse jeho stvoření...

Tak mluví nyní Hospodin, tvůj stvořitel, Jakube, tvůj tvůrce. Izraeli: „Neboj se, vždyť jsem tě vykoupil, dal jsem ti jméno, jsi můj! Když se budeš brodit vodou, budu s tebou, řeky tě nezatopí. Když půjdeš ohněm, nespálíš se, plamen tě neožehne. Neboť já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj vykupitel. Jako tvé výkupné jsem dal Egypt, Etiopii a Sabu místo tebe. Protože ses v mých očích stal drahým a slavným, miluji tě a dám za tebe lidi a národy za tvůj život. Neboj se, neboť já jsem s tebou; od východu přivedu tvé potomstvo, shromáždím tě od západu. (Iz 43,1-5)