Kázání ze slavnosti Narození Páně ve dne.


Sestry a bratři, slavíme slavnost Narození Ježíše Krista.

Pro dnešní kázání jsem si vypůjčil strukturu od papeže Františka, který nedávno kázal o třech slovech. Pro dnešek jsem vybral tato slova:

Orel skalní v letu.
Autor: Juan Lacruz – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Wikimedia Commons

Radost, naděje a nová perspektiva. Každé slovo se dotýká jednoho čtení.

První čtení z knihy proroka Izaiáše je doslova esencí radosti, je to radost, která tryská ze srdce a skoro až nemůže najít slova:

Jak je krásné (vidět) na horách nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: "Bůh tvůj kraluje!" Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

Kde je zdroj radosti? V majetku? V plném břichu?

Radost se rodí v naději. O této naději nás ubezpečuje druhé čtení:

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna.

Bůh k nám promluvil skrze svého Syna. Tato věta v minulém čase se jistě vztahuje k události Ježíšova Vtělení. Bůh k nám ovšem promlouvá i dnes.

Posledním slovem je Nová perspektiva. Slyšeli jsme Prolog Janova evangelia, který odkazuje na prolog knihy Genesis. 

Na počátku bylo Slovo...

Symbolem evangelisty Jana je orel. Král nebe. Pták, který má nadhled, vidí věci z jiné perspektivy. Tyto Vánoční svátky jsou jiné než obvykle. V kostele je nás pár. Sedíme na distanc.

Nyní obraťme svůj pohled dovnitř do svého srdce. Říkal jsem, že naděje je matkou radosti. Vnitřní radost přináši svobodu. Možná se cítíme být omezeni opatřeními proti covidu. Možná nás zpravodajství zneklidňuje. Strom se pozná po ovoci. Političtí vězni říkávali, že v kriminále se cítili více svobodní jak venku.

Právě teď a zvláště teď – o Vánocích – je ten správný čas kdybychom se měli zabývat krásou. Dívat se na krásné filmy, poslouchat krásnou hudbu, číst krásnou literaturu nebo dokonce i poezii. Poezie je svým způsobem vrcholem umění. Pouze za pomocí slov dokáže sdělit nepopsatelné. Poezie nechává prostor čtenáři pro vlastní interpretaci.

Vánoce nám předkládají začátek silného příběhu. Zde začíná strhující cesta muže, nenápadně životem v ústraní. Následují tři roky apoštolátu. Cesta pokračuje pohledem na Probodeného, prázdným hrobem a Zmrtvýchvstáním.

Libreto máme skvělé. Je jen na nás, jak ho zahrajeme.