Kázání z Velikonoční vigilie.

Sestry a bratři,

dnes slavíme vigilii slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Četli jsme tři čtení ze Starého zákona, epištolu a evangelium. Starozákonní čtení jsou plná předobrazů Krista. Zde uvádím tři z nich.

Ve druhém čtení o Abrahámově oběti Izák nese dřevo (srov. Gn 22,6), Ježíš sám si nese kříž (srov. J 19,17). Obětovaný beran se chytil za rohy v křoví (srov. Gn 22, 13) Kristus na kříži má trnovou korunu (srov. J 19,2).

Třetí starozákonní čtení je jádrem dnešní eucharistické slavnosti, toto čtení se musí číst vždy, není možné ho vynechat. Izraelité vychází z egyptského otroctví přes Rudé moře do zaslíbené země. 

Před vyjitím z Egypta Izraelité jedli velikonočního beránka, kterému nebyla zlomena kost (Ž 34,21). Tito velikonoční beránci se zabíjeli v Chrámu na Velký pátek od tří hodin.

Evangelista Jan píše: „Vojáci přerazili nohy prvnímu i druhému odsouzenému. Ježíšovi nohy nezlomili, ale probodli mu kopím bok a hned vyšla krev a voda.“ (srov. J 19,32-34).

Dle sv. Jana Zlatoústého Adamův výrok Kost z mých kostí a tělo z mého těla naznačuje bok Páně. Žena byla stvořena z mužova boku, když Adam spal a nevěděl o sobě. Ježíš nám – po své smrti – dal ze svého boku krev a vodu a založil církev. Tato myšlenka nás vrací do prvního čtení, úžasného příběhu o stvoření světa.

Včera jsme si připomínali výroční den úmrtí sv. Jana Pavla II. V roce 2005 při jeho poslední křížové cestě v Koloseu byl autorem meditací kardinál Josef Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI. Ve třináctém zastavení krásně propojuje událost stvoření světa se zmrtvýchvstáním, když říká:

„Josef z Arimatie pochoval Ježíše do svého nepoužívaného hrobu v zahradě, v zahradě, ze které byl vyhnán Adama, když se oddělili od plnosti života od svého Stvořitele. Hrob v zahradě nám připomíná, že vláda smrti končí.“

Ženy v evangeliu potkaly muže v bílém rouchu, který jim řekl: „Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili. Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“

Tento výrok je klíčovým veršem evangelia. Muž posílá ženy, aby zvěstovaly učedníkům radostnou zprávu o Zmrtvýchvstání. My jsme se zde sešli, abychom se radovali z Kristova vykupitelského díla. On nás svým křížem vykoupil a spasil. 


Toto Kristovo dílo hlásal neúnavně sv. Pavel – apoštol národů. Dnes jsme slyšeli úryvek jeho listu do Říma, kde píše: „Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu.“ (Řím 6,9)

Velikonoční preface nám připomínají, že velikonoční obětí je Kristus. Ve třetí velikonoční prefaci je krásná a hutná syntéza výše nastíněných předobrazů:

On se jednou provždy stal naším Beránkem,
naším obhájcem u tvého trůnu. 

On – Beránek obětovaný – už neumírá, 
Beránek zabitý žije navěky.