V tomto článku se obracím se vzpomínkami na letní návštěvu v New Orleans. Vzpomínky se vynořily při čtení Papova článku a inspirací k napsání byl komentář terre-eau.

"New Orleans je tajomné, mystické mesto. Neskutočné. Realita sa tam prelína so snom. Sen sa stáva realitou.

Nočný bar: krásny, blonďavý Holanďan, spolubývajúca z južnej Afriky a ja. Neskorá noc, speváčka so zachrípnutým hlasom, starý klavír a jazzová kapela. Nepriehľadný, hustý dym okolo. A za oknami práve pomaly prechádza voz s čiernym koňom. Starý černoch sedí na kozlíku. Pozriem sa tým smerom a naše oči sa stretnú." (terre-eau)

 

 

New Orleans. Skutečné ale neskutečné město. Jako bychom byli na starém kontinentu. Z městá dýchá atmosféra evropských měst. Úzké uličky. Všude hluk. Klidněji je u vody. Procházíme se kolem Mississippi. Cestou potkáváme koňský povoz. Zastavujeme se na tržnici. Malá Itálie.

Večer vycházíme ven. Odnaproti se nás snaží nalákat jakási žena. Žena prodávající své tělo. Procházíme večerním městem. Město neusíná. Probouzí se. Přicházíme k prvnímu cíli. Usedáme v restauraci. Večeříme. Výborný steak. Vycházíme ven. V ulicích je živo. Vcházíme do klubu. Na pódiu dva klavíry. Dvě klavíristky nás budou provázet večerem. Hrají na přání. Panuje uvolněná atmosféra. Lehce konverzujeme. Nikam nespěcháme. Popíjíme míchaný drink.

Najednou slyším slova: "This song is for guests of the Czech repubic." Co? To není možné. Hrají pro nás. Hrají opravdu krásnou píseň. Nezapomenutelný večer. Dobrou noc New Orleans. Zítra Ti dáme sbohem...