Nedávno jsem dočetl tuto knihu, za kterou dostal Wiliam Golding Nobelovu cenu za literaturu. Kniha na mě velmi silně zapůsobila. Děj vypráví o ztroskotání skupiny chlapců na korálovém ostrově. Z posádky letadla nepřežije nikdo. Chlapci se domluví, že budou udržovat oheň, jako signál, zvolí si náčelníka a domluví si pravidla života.

Časem to dojde do situace, kdy část chlapců chce lovit a hrát si, ale náčelník trvá na udržování ohně. Dojde k rozkolu a část chlapců se odtrhne. Další děj knihy pojednává o tom jak se chlapci ze skupiny lovců napadají a okrádají chlapce z druhé skupiny. Kniha ukazuje, čeho je schopen člověk, když ztratí zábrany. Morální dopad je hrozný. Několik chlapců je zavražděno. Název knihy odkazuje na ďábla. Překlad slova Belzebub je Pán Much.

Po přečtení si kladu otázku, jestli se tak nechovám v duchovním životě i já. Vím, že správné je udržovat oheň, ale přesto mě ďábel svádí a někdy i svede k lovu a ke hře. Je jen na nás, kterou nabídku přijmeme...