Od prvních nešpor Květné neděle do nešpor středy Svatého týdne nám Liturgie hodin nabízí hymnus Vexilla Regis. V loňském roce mě velmi zaujal a letos se na něj znovu těším.

Tento hymnus se poprvé zpíval při procesí s ostatky Svatého kříže 19. listopadu 569. Hymnus měl své pevné místo i v obřadech Velkého Pátku, kdy se zpíval při přenášení Eucharistie z bočního svatostánku na oltář. Liturgická reforma Pia XII. toto zrušila. V jednom rozhovoru zmínil kard. Bartolucci (emeritní sbormistr sboru Sixtinské kaple), že Jan XXIII. si tento hymnus na Velký pátek přál i přesto, že už v obřadech nebyl.

Hymnus Vexilla Regis se modlíme také v prvních i druhých nešporách svátku Povýšení Svatého Kříže. Před liturgickou reformou II. Vatikánského koncilu byl i na svátek Nalezení Sv. Kříže, svátek Triumfu Sv. Kříže a v postní době se modlil už od páté neděle postní (podle starého kalendáře Dominica I Passionis) do středy Svatého týdne.

Latinský výraz Vexilla (korouhev, vlajka) bývá vykládán jako symbol představující křest, Eucharistii a ostatní svátosti. Jako jsou korouhve vojenskými standartami králů, tak Kristovou korouhví je kříž, kopí a další nástroje umučení. 

Korouhve královské jdou vpřed,
kříž září ohněm tajemství:
ten, který stvořil tělo, svět,
svým tělem, přibit, na něm tkví.

Hle, jak až k srdci proniká
zbraň bezcitná a strašlivá!
Z boku se řine s vodou krev
a od hříchu nás omývá.

Nádherný strome zářící,
jejž rosí božské krve proud,
za hodna vyvolený jsi
ke svatým údům tvrdě lnout.

Šťastný, že na tvých ramenou
smí cena světa viseti,
že cítíš tíhu vznešenou
jež bere kořist podsvětí.

Pro slávu spasitelných muk
buď slaven, svatý oltáři,
kde Život vytrpěl svůj skon
a smrt nám v život přetváří!

Kříži, jediná naděje,
v čas umučení se v nás vryj,
ve věrných milost rozhojňuj,
z hříšníků jejich viny smyj!

Trojice, studno spasení,
kéž každý duch tě velebí!
Tajemstvím kříže uzdrav nás
a přiveď k slávě na nebi!

(Z římského breviáře, překlad Václav Renč)